Noční hlídka
Více
Francie
Compagnie 100 Issues
Compagnie 100 Issues
Don't feed the Alligators
Důležitá upozornění
Důležitá upozornění
- Sezení není číslované.
- Další termíny představení budou zveřejněny na jaře 2020.
- Pro nákup vstupenek pro osob na vozíku nás prosím kontaktujte před nákupem (kapacita míst je omezena) na ticket@letniletna.cz
- Prosíme diváky o včasný příchod, po začátku představení nemůžeme garantovat vstup na představení ani divákům s platnou vstupenkou.
- Dětem do 6 let vstup zakázán, starším povolen pouze s doprovodem.
Prosíme, respektujte věková doporučení - vznikají s ohledem na bezpečnost artistů a zpětnou vazbu našich diváků.
Proč nemůžu navštívit večerní představení s dítětem mladším 6 let?
- Respektujeme věková doporučení souborů.
- Představení jsou technicky náročná, mnohdy obsahují pro děti hlasitou hudbu a momenty, kdy se artisté potřebují koncentrovat. Z našich dlouhodobých zkušenosti a zpětné vazby našich diváků i umělců víme, že v případě předškolních dětí bohužel často dochází k narušení představení hlučením či potřebou představení předčasně opustit v nepředvídatelných momentech, což může ohrozit bezpečnost umělců a zároveň omezuje prožitek z představení ostatním divákům.
- Pokud z představení odejdete, již se nemůžete vrátit zpět.
Využijte hlídání dětí od 4 let přímo v areálu festivalu: Noční hlídka je zde pro vás.
NUTNÝ PEREX - Jirka?
Mnoho z nás si nechá na kůži vytetovat lebku nebo smrtonoše, někteří se dokonce baví tím, že se ve wingsuitových kombinézách pouští střemhlav mezi švýcarské skály, plachtí ve 280 km/h a bez jištění nastavují svůj krk 15 m nad zemí. Většina lidí radši sleduje seriály a filmy o gangsterech a sériových vrazích, science-fiction a válečná dramata, dívají se, jak umírají stovky lidí a přikusují k tomu pizzu. Další neméně početná skupina tráví hodiny u počítačových her tím, že umírá a znovu vyráží do boje, aby vyhladila nepřátele všemi možnými a nemožnými způsoby – od těch ztřeštěných po ty násilné a zcela realistické.
Navzdory tomu všemu ale musíme uznat, že jsme zcela bezbranní, když se smrt objeví přímo v našich životech, když je třeba ji pochopit, uctít ji a postavit se jí čelem. Při pohledu na nedokonale zvládané obřady, které často obnáší plno administrativní zátěže, často probublá na povrch jakási neobratnost a nesmělost. Přitom vědomí smrti je živnou půdou naší civilizace, výchozím bodem toho, co společnost utváří. Z této schopnosti abstrakce postupně vznikly nejrůznější umělecké formy a postupy. Nejprve se utvářely rituály, zpěvy a tance, potom mýty a legendy. Tázání se po zjevné chudobě a vyprahlosti našich pohřebních rituálů se při tvorbě představení stalo východiskem našeho hledání. Ozvuk inspirace starého dobrého klišé nám velí, abychom si se smrtí pod šapitó potykali. Šapitó je místem, kde můžeme být svědky klání starého jako svět sám.
Jak ji ale, s ohledem na naše inspirace i současnost, můžeme zobrazit? Jak o ní mluvit, jak ji zahrát, oklamat, probírat? Jaké umělecké záchvěvy vychází z našeho vztahu k rituálům a mýtům? Jaká životní síla z něho plyne?
